Teprve děti, které budou muset od září 2014 absolvovat předmět finanční gramotnost, na tom mají být lépe než současné generace. Nevím, co si od této příležitosti můžeme slibovat? Školní plány (dříve školní osnovy) si totiž školy vytvářejí každá podle svého.

4 nejdůležitější zásady jak zacházet s penězi

1.       Mít nastavený individuální systém, plán či postup, to znamená neřešit penězi aktuální problém.

2.       Mít krátkodobou, neboli pohotovostní rezervu. Jejíž výše je stabilní, prostředky jsou v případě potřeby k dispozici do 2-3 dnů a výnos pokryje náklady na poplatky, daň i každoroční inflaci.

3.       Běžný účet nevyčerpávat na nulu nebo do kontokorentu.

4.       Zabránit tomu, aby si děti myslely, že se peníze líhnou na bankovním účtu a tečou z bankomatu.

U čtvrtého bodu se musím trochu zastavit. Nedávno jsem znovu četla: „Dejte dětem kartu.“, „Vlastní platební karty mají stále častěji náctiletí“, … 

Odkud pochází toto volání?

Myslím si, že má oporu v představě, která k nám přišla z Ameriky. Pomocí výpisu z karty si údajně můžeme udržet přehled o tom, kolik utrácíme a naučit se tak správně zacházet s penězi. Pro Američany, kteří ještě stále využívají platební šeky, to může mít smysl. Jak jsme na tom my v České republice?

Ke konci prosince 2013 jsme vlastnili 7,95 milionů debetních karet (k čerpání z účtu nebo kontokorentu do výše jeho zůstatku), přes 2 miliony kreditních karet (k čerpání úvěru s možností využití bezúročného období) a přes 200 000 charge karet (k čerpání úvěru z úvěrového účtu, dluh je nutné splatit najednou k určitému datu).

Proč tedy nejsme dostatečně finančně gramotní? 

Odpověď najdete v první zásadě návodu jak zacházet s penězi.

Máme přehled o útratě, ale o svých penězích nikoliv!

Příště na téma

Patří „druhákovi“ do ruky platební karta?

Dagmar Rendlová

Pomáhá současným i budoucím penzistům nastavit aktivní finanční a majetkové portfolio, individuálně podle jejich potřeb. Takové portfolio, které i vás dovede k dalšímu příjmu, až to budete potřebovat.